Na Tchaj-wanu je oficiální měnou Nový tchajwanský dolar, ve zkratce NTD (New Taiwan Dollar, 錢, 元). Abyste si pořídili 100 dolarů, potřebujete asi 70 korun.
Tchajwan je země, kde cenová hladina není příliš odlišná od Česka. I zde najdete chudé a bohaté a nůžky v příjmové oblasti se stále více rozevírají.
Lidé na Tchajwanu jsou zvyklí hodne pracovat, dlouhé hodiny a neplacené přesčasy tu jsou samozřejmostí. I když mladí absolventi stejně jako třeba v Evropě preferují pohodlnou práci v kanceláři pro pokud možno velkou mezinárodní společnost, existuje zde poměrně hodně lidí, živící se malým rodinným byznysem. Kvete tu především kuchařina a pohostinství. Na průměrné ulici nečekejte restaurace ve stylu Cafe Imperial, ale určitě najdete spoustu míst, kde se za rozumný peníz dá dobře najíst. Jde především o nudle (těstoviny) nebo rýži s masem, omáčkou, zeleninou, houbama apod. Vzhledem k tomu, že Tchajwan je ostrov, mořské plody tu nejsou považovány za luxus, ale za běžnou součást jídelníčku.
Existence těchto malých rodinných stánků a restaurací, kde se najíte do stovky je také důvodem, proč v Evropě tolik rozšířený zvyk domácího vaření je na Tchajwanu velkou neznámou. Z práce, nakoupit, uvařit,.. tento koloběh tu opravdu neznají. Já sama toto považuji za hodně pohodlné a jednou se mi po tomto životním stylu bude stýskat. Jedinou překážkou může být, že ne všude mají menu v angličtině, především pak mimo větší města.Tradiční tchajwanské restaurace, jídelny a trhy jsou tedy nejlevnější volbou. Výjimkou jsou luxusněji vyhlížející restaurace, kde se podávají menu o mnoho chodech (sdílený mezi větší skupinu lidí = rodinu, kolegy apod., nevhodné třeba jen pro pár) a také zahraniční restaurace, především evropské - francouzské, italské, řecké, ale i korejské, americké, kde jsou ceny většinou vyšší.
Západní rychlé občerstvení typu KFC nebo McDonald nebo Starbucks je na každém rohu větších tříd, cenově dostupné. Hádejte, co je deset pater pod námi? - Správně, Starbucks Cafe. Sama tohle nejím, ale hodně lidí tu americké fastfoody milují, prý jsou na Tchajwanu chuťově lepší než třeba v Americe.
Další kapitolou jsou tzv. convenience store, neboli samoobsluhy 7ELEVEN, Family Mart a OK. Četla jsem, že je jich na Tchajwanu deset tisíc a opravdu jsou na každém roku aspoň jeden. Jsou všude, jsou otevřeny nonstop, nabízí vše od sendvičů, sushi, zmrzlin, kafe, nápojů až po hygienické potřeby, v případě, že jste zapomněli na šampon nebo zubní kartáček.
Tchajwan je země, kde cenová hladina není příliš odlišná od Česka. I zde najdete chudé a bohaté a nůžky v příjmové oblasti se stále více rozevírají.
Lidé na Tchajwanu jsou zvyklí hodne pracovat, dlouhé hodiny a neplacené přesčasy tu jsou samozřejmostí. I když mladí absolventi stejně jako třeba v Evropě preferují pohodlnou práci v kanceláři pro pokud možno velkou mezinárodní společnost, existuje zde poměrně hodně lidí, živící se malým rodinným byznysem. Kvete tu především kuchařina a pohostinství. Na průměrné ulici nečekejte restaurace ve stylu Cafe Imperial, ale určitě najdete spoustu míst, kde se za rozumný peníz dá dobře najíst. Jde především o nudle (těstoviny) nebo rýži s masem, omáčkou, zeleninou, houbama apod. Vzhledem k tomu, že Tchajwan je ostrov, mořské plody tu nejsou považovány za luxus, ale za běžnou součást jídelníčku.
Existence těchto malých rodinných stánků a restaurací, kde se najíte do stovky je také důvodem, proč v Evropě tolik rozšířený zvyk domácího vaření je na Tchajwanu velkou neznámou. Z práce, nakoupit, uvařit,.. tento koloběh tu opravdu neznají. Já sama toto považuji za hodně pohodlné a jednou se mi po tomto životním stylu bude stýskat. Jedinou překážkou může být, že ne všude mají menu v angličtině, především pak mimo větší města.Tradiční tchajwanské restaurace, jídelny a trhy jsou tedy nejlevnější volbou. Výjimkou jsou luxusněji vyhlížející restaurace, kde se podávají menu o mnoho chodech (sdílený mezi větší skupinu lidí = rodinu, kolegy apod., nevhodné třeba jen pro pár) a také zahraniční restaurace, především evropské - francouzské, italské, řecké, ale i korejské, americké, kde jsou ceny většinou vyšší.
Západní rychlé občerstvení typu KFC nebo McDonald nebo Starbucks je na každém rohu větších tříd, cenově dostupné. Hádejte, co je deset pater pod námi? - Správně, Starbucks Cafe. Sama tohle nejím, ale hodně lidí tu americké fastfoody milují, prý jsou na Tchajwanu chuťově lepší než třeba v Americe.
Další kapitolou jsou tzv. convenience store, neboli samoobsluhy 7ELEVEN, Family Mart a OK. Četla jsem, že je jich na Tchajwanu deset tisíc a opravdu jsou na každém roku aspoň jeden. Jsou všude, jsou otevřeny nonstop, nabízí vše od sendvičů, sushi, zmrzlin, kafe, nápojů až po hygienické potřeby, v případě, že jste zapomněli na šampon nebo zubní kartáček.