Ananasové koláčky jsou asi nejčastějším dárkem-suvenýrem, který turisté z jiných zemí (Japonsko, Korea, pevninská Čína) vozí svým blízkým po návštěvě Tchajwanu. Jsou opravdu dobré a Ondra si rád kupuje balení těchto koláčků v supermarketu, kde je mají za slušný peníz (a já mu pak na ně chodim do skříně). Jinak se také dají pořídit ve značně luxusních balení s odpovídajícím cenovým štítkem.
V sobotu 10. srpna jsem se pečení a výrobu takového jednoho luxusního balení ananasových koláčků holýma rukama vyzkoušela na místě, kde o nich už něco vědí. Aby taky ne, firmu vlastní už pátá (nebo šestá) generace pekařů. Původně se specializovali na svatební cukroví, dnes už dělají i takovéhle pekařské mini kurzy.
Ondrovi koláčky moc chutnaly (a mně taky), nějaké ty zapomenuté pekařské a kuchařské geny se ve mně asi skrývají.
V sobotu 10. srpna jsem se pečení a výrobu takového jednoho luxusního balení ananasových koláčků holýma rukama vyzkoušela na místě, kde o nich už něco vědí. Aby taky ne, firmu vlastní už pátá (nebo šestá) generace pekařů. Původně se specializovali na svatební cukroví, dnes už dělají i takovéhle pekařské mini kurzy.
Ondrovi koláčky moc chutnaly (a mně taky), nějaké ty zapomenuté pekařské a kuchařské geny se ve mně asi skrývají.