Botanická zahrada v Taipei byla založena v roce 1921 a těsně sousedí s Historickým muzeem. V zahradě se nachází přes 1000 druhů rostlin a 9 rybníčků. Zahrada je oblíbeným místem vyhledávaným pro svůj klid místními nejen pro procházky ale i třeba k běhání.
Na rybářské přístaviště jsme jeli malým trajektem z Tamsui, konečné stanice červeného metra v Taipei. Cesta lodí trvala asi patnáct minut. Z přístaviště jsme se chtěli podívat na západ slunce, celé místo včetně "Mostu lásky" je velmi fotogenické, člověk se tu cítí jako někde na dovolené, a tak přinášíme spoustu fotek, ať můžete posoudit sami. Ahoj, dnes vám přinášíme takovou všehochuť. Jelikož tropické teploty neklesají ani pozdě večer pod třicítku, vynecháváme celodenní víkendové výlety a do ulic vyrážíme ráno na trh na druhou stranu řeky pro ovoce (dnes fotky našeho nejčastěji kupovaného ovoce - chybí známé druhy, slibuji příště už vezmu foťák na trh a bude článek, protože to místo stojí za to) a pak v podvečer někam na procházku a na jídlo. Minulou sobotu jsme nejprve dojeli do dvě zastávky metrem vzdálené Jing mei, kde jsme si prošli trh a stánky s jídlem, abychom zjistili, že v 6 večer je příliš horko na jakékoliv horké jídlo a dali si dvojité dávky desertů s ledem. Poté jsme dojeli pár stanic na Xindian, abychom si užili scénickou oblast s večerním osvětlením a už snesitelnějším počasím. Při návratu na Gongguan jsme viděli vystoupení tanečnic a tanečníků, kterak tančí španělské flamenco. Rytí pečetí je čínské umělecké řemeslo, které nám představil mistr věnující se této činnosti už od roku 1987. Pečetě se vyrábí se jmény nebo symboly. Mohli jsme si vyrobit cokoliv dle libosti. Já sem vyryla znak 愛 (výslovnost Ài), což znamená "láska, milovat". Jak se vám líbí výsledek vytištěný červenou barvou? Z pláže Baishawan jsem si odnesli smíšené pocity a spálená těla. Celý den svítilo sluníčko a obloha byla bez mráčku, mělo být zataženo podle předpovědi. Teploty byly obvyklých 33 stupňů, bezvětří. Za tři stovky jsme si pronajali bílý plátěný stan na pláži jen pár metrů od moře. Stan je z lehké látky, která vytváří stín, ale tento stín rozhodně neochránil před spálením. Voda byla krásně teplá, čistá, docela hluboká na koupání. Prostě idylka. Pak to ale přišlo, při druhém koupání jsme si všimli, že se k pláži a k nám blíží jakýsi odpad z moře. Plastové flašky, kmeny stromů, dřevěné klacíky, sepiové kosti, rozdrobený polystyren. Po nějaké době to dorazilo až před pláž. Plavčíci a někteří lidé vzali síťky do svých rukou a jali se čistit. Už to potom ale stejně nebylo jako předtím. Nedokážu říct, ale docela by mně zajímalo, jestli jsme zrovna jen neměli štěstí, nebo je tohle běžné. V nás to nechalo jen hořký pocit uvědomění si, že čistá voda v moři není bohužel samozřejmost. Oceány jsou bohužel v dnešní době znečištěné, různé společnosti tam nelegálně uskladňují všelijaký odpad a toto je výsledek. |