1 Comment
Tradiční čínské menu obsahuje nudle, rýži, mořské plody, plněné knedlíky vařené v páře, sladké plněné kynuté knedlíky a dezerty z rýže. Tohle všechno a ještě jeden příliš nedobrý kynutý dezert jsme zvládli v pátek na večeři. Šli jsme do oblíbené mišelinky, kde se nám potom po jídle věnovala hosteska. Popisovala nám, jak ručně vyrábí knedlíky, že je musí přehnout přesně 18x, aby měli tu správnou chuť, jak to musí válet do ideálního tvaru a zmetky vyhazují. V páře se vaří přesně 4 minuty. Denně jich v restauraci o víkendu vyrobí 13 až 15 tisíc, ve všední dny ale třeba jen sedm tisíc denně. Ve "stojedničce" už převládala vánoční výzdoba. Na oblasti v Pinglin v regionu New Taipei City je sympatické, že i když se sem vydáte po desáté, stále zde najdete nové a nové turistické stezky. Do Pinglinu dojedete busem ze Xindianu a po kraji pak jezdí zdarma malé minibusy, které převážejí turisty sem a tam. Tentokrát jsme se vydali poměrně do kopců, odkud byl úchvatný výhled na zelesněné hory kolem a mezi nimi spousta čajových políček. Počasí v půlce listopadu stále vyloženě letní, odpoledne se ale zatáhlo a bylo příjemně. Na oběd jsme si došli ve vesnici Pinglin na speciální čajové menu. Z plodů čajovníku, malých hnědých kuliček, zde lisují olej, takže jsme měli nudle se salsou s tímto olejem a zeleninou, polévku s masovými kuličkami a lístky čaje, čajové želé (pudink) a koláček s glutinové rýže s čajovou příchutí a červenými fazolemi. K tomu jsme popíjeli místní čaj z miniaturních zdobených kalíšků. V neděli ráno v sedm Ondra odstartoval svůj druhý maraton v Taipei. Tentokrát jsem neběžela půlmaraton, takže jsem mohla vzít foťák a trochu to zdokumentovat. Minule Ondra vyhrál třetí místo ve své kategorii a my jsme neměli ani mobil, abychom zvěčnili moment přebírání ceny na slavnostním podiu. Během soboty se ochladilo a teploty klesly ze třiceti na mnohem příjemnějších 25 stupňů, za což jsme byli rádi. Kromě maratonu se běžel ještě půlmaraton, deset kilometrů a pět kilometrů. Co se týče krátkých závodů, 5 a 10 km, spousta lidí to vzalo jako procházku, staří lidé, rodiče s malými dětmi, žádný stres, co se týče závodění, důležité je se zúčastnit, podpořit dobrou věc a být venku. Co se týče delších závodů, tam už to závodníci brali mnohem vážněji. Přiznejme si to, ujít 42 kilometrů by byla taky fuška a jen těžko by se to zvládlo v nějakém rozumném časovém limitu, třeba jen několika hodin. Ondra doběhl do cíle celkově jako sedmnáctý z bezmála 900 závodníků běžících v kategorii maraton. Ve své věkové kategorii do třiceti let ale skončil na prvním místě. Máme oba velkou radost, že se to podařilo. Před dvěma týdny jsme se jeli naposledy podívat do Wulai na vodopád a smočit se v horkých pramenech. Ten den zrovna byla docela zima, teploty jen lehce přes dvacet, takže prohřátí nohou v přírodních termálech bylo velmi příjemné. Je to pár týdnů zpátky, co jsme se o víkendu konečně vydali na několikrát odkládaný výlet na lodi. Důvodem odkladu bylo, že na Japonsko šlo několik tajfunů, které u pobřeží Tchajwanu vyvolalo velké vlny, takže se z důvodu bezpečnosti nedalo jet. Nás nakonec na moři také překvapily vlny a vítr, které nám nedovolily na ostrově GuiShan zakotvit, takže jsme ho jen, během dvou hodinové plavby na vlnách Tichého oceánu, obkroužili. Vyplouvali jsme z města Toucheng v regionu Yilan. Ostrov Guishan leží asi deset kilometrů od pobřeží a je sopečného původu. Dokonce je to jediná aktivní sopka na Tchajwanu, nejvyšší hora měří 401 metrů. Dříve na ostrově žili lidé (asi 700 obyvatel), ale v 70. letech 20. století se ostrov stal vojenským územím. Na některých fotkách, když se budete pozorně dívat, zahlédnete vojenské bungry vytesané do skály. Ostrov byl pro cestovní ruch otevřen po roce 2000. Nedaleko přístavu jsme navštívili místní muzeum regionu, které popisuje život a historii místních obyvatel. Na muzeu nás nejvíc zaujala nezvyklá moderní architektura, která tvoří dominantu ve svém okolí. Francouzská firma Michelin se už více než sto let zabývá hodnocením kvality jídel v restauracích. Získání nebo naopak ztráta hvězdy mívá na popularitu restaurace veliký vliv. Restaurace Din Tai Fung v přízemí 101 patrového mrakodrapu má hvězdu jednu a fronta v pátek šest večer odpovídala 70 minutám čekání, předtím než jsme mohli vůbec vstoupit.
Restaurace se specializuje především na nejrůznější varianty plněných knedlíků a noků, sortiment doplňují tradičně nudle, polévky a rýže s masem. Jídlo bylo dobré, cenově dostupné, personál milý a vstřícný, doporučuji navštívit. Ve vesnici Pinglin, centru pěstování čaje a okolí jsme už byli několikrát, na úplné prozkoumání to ale nestačilo. Místo není vůbec tak turisticky proslulé jako třeba Yehliu, ale o to hezčí. Kdo mě najde na úvodní fotce k reportu o české vládě má u mne speciální cenu. Zelený svět - ekologický park v regionu Hsinchu na Tchajwanu je takovou kombinací botanické zahrady a zoo na ploše 70 hektarů. Mají tu motýlí svět, ptačí svět, pak třeba deštné pralesy a pod. Také papoušci zde umí jezdit na kole, na kolečkových bruslích nebo sčítat a odčítat. Tučňáky ani lední medvědy tu v těch 38 stupních neměli. Doprava: Z Taipei rychlovlakem do Hsinchu, exit 4, bus nástupiště 6 - druhá zastávka je hned Zelený svět. V sobotu jsme se byli podívat v Keelungu. V tomto městě na severu Tchajwanu jsme se před dvěma týdny stavovali na večeři, a tak tentokrát jsme město chtěli prozkoumat trochu více. Náš původní plán byl vyjet si lodičkou na Keelung Islet, malý ostrůvek nedaleko pobřeží, ale dopravní společnost nějak nefungovala, tak jsme si prošli Bisha rybářský přístav a pobřežní park Badouzi. Vzhledem k tomu, že bylo velké horko a po stínu ani památky, zbytek odpoledne jsme strávili v ZhongZheng Parku, pod stíny stromů. V parku je několik chrámů, které stojí za návštěvu. |