1 Comment
Tradiční čínské menu obsahuje nudle, rýži, mořské plody, plněné knedlíky vařené v páře, sladké plněné kynuté knedlíky a dezerty z rýže. Tohle všechno a ještě jeden příliš nedobrý kynutý dezert jsme zvládli v pátek na večeři. Šli jsme do oblíbené mišelinky, kde se nám potom po jídle věnovala hosteska. Popisovala nám, jak ručně vyrábí knedlíky, že je musí přehnout přesně 18x, aby měli tu správnou chuť, jak to musí válet do ideálního tvaru a zmetky vyhazují. V páře se vaří přesně 4 minuty. Denně jich v restauraci o víkendu vyrobí 13 až 15 tisíc, ve všední dny ale třeba jen sedm tisíc denně. Ve "stojedničce" už převládala vánoční výzdoba. Na oblasti v Pinglin v regionu New Taipei City je sympatické, že i když se sem vydáte po desáté, stále zde najdete nové a nové turistické stezky. Do Pinglinu dojedete busem ze Xindianu a po kraji pak jezdí zdarma malé minibusy, které převážejí turisty sem a tam. Tentokrát jsme se vydali poměrně do kopců, odkud byl úchvatný výhled na zelesněné hory kolem a mezi nimi spousta čajových políček. Počasí v půlce listopadu stále vyloženě letní, odpoledne se ale zatáhlo a bylo příjemně. Na oběd jsme si došli ve vesnici Pinglin na speciální čajové menu. Z plodů čajovníku, malých hnědých kuliček, zde lisují olej, takže jsme měli nudle se salsou s tímto olejem a zeleninou, polévku s masovými kuličkami a lístky čaje, čajové želé (pudink) a koláček s glutinové rýže s čajovou příchutí a červenými fazolemi. K tomu jsme popíjeli místní čaj z miniaturních zdobených kalíšků. V neděli ráno v sedm Ondra odstartoval svůj druhý maraton v Taipei. Tentokrát jsem neběžela půlmaraton, takže jsem mohla vzít foťák a trochu to zdokumentovat. Minule Ondra vyhrál třetí místo ve své kategorii a my jsme neměli ani mobil, abychom zvěčnili moment přebírání ceny na slavnostním podiu. Během soboty se ochladilo a teploty klesly ze třiceti na mnohem příjemnějších 25 stupňů, za což jsme byli rádi. Kromě maratonu se běžel ještě půlmaraton, deset kilometrů a pět kilometrů. Co se týče krátkých závodů, 5 a 10 km, spousta lidí to vzalo jako procházku, staří lidé, rodiče s malými dětmi, žádný stres, co se týče závodění, důležité je se zúčastnit, podpořit dobrou věc a být venku. Co se týče delších závodů, tam už to závodníci brali mnohem vážněji. Přiznejme si to, ujít 42 kilometrů by byla taky fuška a jen těžko by se to zvládlo v nějakém rozumném časovém limitu, třeba jen několika hodin. Ondra doběhl do cíle celkově jako sedmnáctý z bezmála 900 závodníků běžících v kategorii maraton. Ve své věkové kategorii do třiceti let ale skončil na prvním místě. Máme oba velkou radost, že se to podařilo. Před dvěma týdny jsme se jeli naposledy podívat do Wulai na vodopád a smočit se v horkých pramenech. Ten den zrovna byla docela zima, teploty jen lehce přes dvacet, takže prohřátí nohou v přírodních termálech bylo velmi příjemné. |