V roce 1778 Lin Ying-Yin z rodiny Lin (Číňané dávají příjmení na první místo, následuje větsinou dvou slabičné křestní jméno) přicestoval na Tchajwan z čínské provincie Fujian. Jeho syn Lin Ping-Hou následně začal svou kariéru a vypracoval se na úspěšného obchodníka s rýží. Během několika let získal velké bohatství a začal obchodovat i se solí. Dva z jeho pěti synů přejali jeho pracovní návyky a smysl pro expanzi a postavili tuto menší vesnici obklopenou vysokou zdí pro svoje rodiny. Kromě rodinných příslušníků zde žilo jejich služebnictvo, stráže a učitelé dětí. Cílené úsilí tří generací udělalo z rodiny Lin jednu z nejbohatších na Tchajwanu během vlády dynastie Qing a umožnilo vznik tohoto sídla a zahrad. Sídlo má celkem 82 pokojů.
0 Comments
Astronomické muzeum Taipei má tři patra stálé exhibice, která se věnuje všemu od měření času, historie astronomie, letům do vesmíru až po vznik vesmíru, galaxie, Slunce atd. Muzeum leží nedaleko zastávky metra Shilin. Bylo škoda, že kromě základních popisků v angličtině, všechno bylo vysvětleno jen v čínštině. Díky Ondrovým nadstandardním znalostem z oblasti fyziky a vesmíru to pro mne bylo zajímavé i tak. Naopak se mi líbily různé interaktivní exponáty, kde si člověk může dosyta vyhrát. Kilometr a půl dlouhá pláž na severním pobřeží Tchajwanu mezi Yehliu a Keelungem, leží vedle resortu Howard Hotel Green Bay, je také známá pod jménem Smaragdový záliv.I když jsem se namazala dvakrát krémem s faktorem 50 a byla pod slunečníkem, poprvé v životě mám od sluníčka spáleniny a puchýře. Nepodceňujte sílu tchajwanského sluníčka ani na podzim! Jiufen Vesnice Jiufen v regionu New Taipei City se dočkala svého rozvoje během "zlaté horečky" roku 1893, kdy se proměnila v centrum těžby zlata, které se těžilo v nedalekých dolech (od roku 1895 v područí Japonců). Název "devět částí" zachovává vzpomínku na to, že kdysi předtím tu žilo jen devět rodin. V 70. letech se definitivně přestalo těžit a městečko upadalo. Koncem 80. let se tu natočil film "Město smutku", který městu následně přinesl zájem turistů a novou popularitu. Od 90. let tu najdete, především v tzv. historické uličce, velké množství stylových čínských obchodů, čajoven a obchodů se suvenýry. Z vesnice je díky kopcovitému terénu nádherný výhled na moře, ostrůvky a nedaleké kopečky. Tato scenérie s Tichým oceánem je výhledem pro bohy - naprosto božská a dokonalá. Keelung Keelung je město s populací asi 370tis. obyvatel na severu Tchajwanu. My jsme se tu příliš nerozhlédli, jen jsme se prošli v přístavu a pak zašli na noční trh na něco dobrého. Ahoj, hezký pátek a hezký víkend. My máme prodloužený, protože v pondělí je státní svátek. Dneska si můžete překvapivě počíst o Karlovi Gottovi. A čínsky, tato prezentace byla můj domácí úkol na dnešek. Na úvodní fotce se můžete podívat na mojí třídu z minulého, letního semestru, teď už mám za sebou dva týdny podzimního. Tento semestr nás taky je šest studentů a učitelka, ale máme dva nové lidi -opustil nás Japonec a Korejka z USA (na fotce v oranžovém tričku) a přišel nový Japonec a Američanka. Tento semestr tedy jedeme ve složení Češka, Francouz, Američanka, Vjetnamka, Japonec a Angličanka původem z HongKongu. Ani v cizině nechceme zapomínat na českou kulturu. Pojďme se společně podívat na mistra a ikonu české populární hudby, našeho Káju. Toto video dnes sklidilo velký úspěch. Díky vyššímu obsahu železa zde má země po namočení vodou tendenci rezavět, tj. vytvářet krásnou zlatou barvu. Tchajwan (psáno 台灣 nebo 臺灣) je hornatý ostrov více než 100 kilometrů jižně od pobřeží pevninské Číny. Tvar ostrova je podlouhlý a oválný.
Střed ostrova tvoří pásmo vysokých hor - Tchajwan má 286 hor, které jsou vyšší než 3000m na mořem. Nejvyšší je Nefritová hora (čínsky "Yushan" 玉山) s 3952 metry nad mořem. K Tchajwanu patří i několik menších ostrůvků, např. souostroví Penghu na západě nebo Xiao Liu Qiu. Tchajwan protíná Obratník Raka, takže jih ostrova leží v tropickém pásmu a zbytek v subtropickém. Většina z 23 miliónů obyvatel žije na silně osídleném západním pobřeží, kde se také nacházejí nejdůležitější velká města (od severu Taipei, Taichung, Tainan až po Kaohsiung na jihu), dálnice a železnice rychlostního vlaku, který vás přepraví ze severu na jih za hodinu a půl. Na východním pobřeží jsou častější zemětřesení a také nedokonalá infrastruktura (zatím zde neexistuje dálnice) znamená pomalejší rozvoj oblasti. Významné centrum východu je Hualien, odkud turisté rádi jezdí do známého národního parku Taroko. Na Tchaj-wanu je oficiální měnou Nový tchajwanský dolar, ve zkratce NTD (New Taiwan Dollar, 錢, 元). Abyste si pořídili 100 dolarů, potřebujete asi 70 korun. Tchajwan je země, kde cenová hladina není příliš odlišná od Česka. I zde najdete chudé a bohaté a nůžky v příjmové oblasti se stále více rozevírají. Lidé na Tchajwanu jsou zvyklí hodne pracovat, dlouhé hodiny a neplacené přesčasy tu jsou samozřejmostí. I když mladí absolventi stejně jako třeba v Evropě preferují pohodlnou práci v kanceláři pro pokud možno velkou mezinárodní společnost, existuje zde poměrně hodně lidí, živící se malým rodinným byznysem. Kvete tu především kuchařina a pohostinství. Na průměrné ulici nečekejte restaurace ve stylu Cafe Imperial, ale určitě najdete spoustu míst, kde se za rozumný peníz dá dobře najíst. Jde především o nudle (těstoviny) nebo rýži s masem, omáčkou, zeleninou, houbama apod. Vzhledem k tomu, že Tchajwan je ostrov, mořské plody tu nejsou považovány za luxus, ale za běžnou součást jídelníčku. Existence těchto malých rodinných stánků a restaurací, kde se najíte do stovky je také důvodem, proč v Evropě tolik rozšířený zvyk domácího vaření je na Tchajwanu velkou neznámou. Z práce, nakoupit, uvařit,.. tento koloběh tu opravdu neznají. Já sama toto považuji za hodně pohodlné a jednou se mi po tomto životním stylu bude stýskat. Jedinou překážkou může být, že ne všude mají menu v angličtině, především pak mimo větší města.Tradiční tchajwanské restaurace, jídelny a trhy jsou tedy nejlevnější volbou. Výjimkou jsou luxusněji vyhlížející restaurace, kde se podávají menu o mnoho chodech (sdílený mezi větší skupinu lidí = rodinu, kolegy apod., nevhodné třeba jen pro pár) a také zahraniční restaurace, především evropské - francouzské, italské, řecké, ale i korejské, americké, kde jsou ceny většinou vyšší. Západní rychlé občerstvení typu KFC nebo McDonald nebo Starbucks je na každém rohu větších tříd, cenově dostupné. Hádejte, co je deset pater pod námi? - Správně, Starbucks Cafe. Sama tohle nejím, ale hodně lidí tu americké fastfoody milují, prý jsou na Tchajwanu chuťově lepší než třeba v Americe. Další kapitolou jsou tzv. convenience store, neboli samoobsluhy 7ELEVEN, Family Mart a OK. Četla jsem, že je jich na Tchajwanu deset tisíc a opravdu jsou na každém roku aspoň jeden. Jsou všude, jsou otevřeny nonstop, nabízí vše od sendvičů, sushi, zmrzlin, kafe, nápojů až po hygienické potřeby, v případě, že jste zapomněli na šampon nebo zubní kartáček. Muzeum zlata v New Taipei city představuje komplex menšího městečka, kde jsme se dozvěděli spoustu informací o tom, jak se na Tchajwanu těžilo zlato. Zlaté doly zde byly zavřeny v roce 1987, ale aktivně byli využívány zejména za období nadvlády Japonska (do roku 1945). Prošli jsme si Benshan No.5 Tunel, kudy kdysi chodili těžaři a viděli jsme, jak vypadá zlatá žíla. Také jsme si vyšlápli stovky schodů k ruinám Jinguashi Shinto svatyni, taktéž založenou Japonci. Také jsme navštívili chrám Czunji s velikou sochou válečného Boha - Lorda Guana. Za 2. světové války sem Japonci posílali své britské zajatce, aby zde pracovali jako otroci v dolech. Taipejské metro, na Tchajwanu známo pod zkratkou MRT z anglického Mass Rapid Transit, čínsky 捷運 (Jié yùn) má celkem 103 stanic a bylo založeno teprve v roce 1996. Doprava metrem na šesti hlavních trasách (červená, žlutá, modrá, hnědá, světle zelená, tmavě zelená - celkem je tras 11) je rychlá a levná a vlaky i stanice jsou velmi čisté. Za pití, žvýkání žvýkaček, nebo jedení se také platí vysoké pokuty. Metro jezdí od šesti od rána do půlnoci. Pro vstup do metra doporučuji zakoupit EasyCard, bez pípnutí kartou přes turnikety neprojdete. Kartu zakoupíte v každé zastávce metra u okýnka Information. EasyCard také můžete použít na autobusy v rámci celého regionu Taipei City a New Taipei City, na vybrané vlaky a na městská žlutá kola (kde je ale třeba registrovat telefonní číslo). EasyCard také můžete používat jako elektronickou peněženku v samobsluhách 7ELEVEN nebo FamilyMart.
Při vstupu do metra se vám po pípnutí na turniketu zobrazí aktuální hotovost na kartě, při výstupu z metra se teprve odečte cena jízdy, která vždy záleží na počtu stanic a pohybuje se mezi 16 a 52 dolary za jízdu. MRT je poměrně jednoduché na navigaci, všude jsou tabule a informace dvojjazyčně, anglicky a čínsky. Kromě Easy Card, která vám poskytne automaticky 20procentní slevu, ještě můžete jezdit za vyšší jízdné na kulaté žetony, které zakoupíte ve stanici u okýnka tak, že si spočítáte kolik chcete jet stanic a podle toho si koupíte kulatý modrý žeton (single journey ticket). Tyto žetony jsou vhodné pro ty, kteří potřebují jet metrem jen jednou. Pokud budete v Taipei jen krátce, můžete si koupit lístek na omezenou dobu, existují 4 typy: 1-denní lístek (NT$180), 2-denní lístek (NT$310), 3-denní lístek(NT$440) and 5-denní lístek (NT$700). Noční trh Lehhuan 樂華夜市 je otevřený každý den od 16.hodiny odpolední až do půlnoci. Už jsme tu jednou loni v prosinci byli, na fotky z minule se můžete podívat, kliknete-li na odkaz dole. Tentokrát jsme si dali drůbeží sendviče se sýrem, pečenou bramboru s thajským kuřetem v kokosové omáčce, oboje naprosto výborné, ta dvoukilometrová procházka v nesnesitelném horku (ano po šesté večer je stále horko, i když už se v půl sedmé stmívá) za to stála, a konečně také aromatické tofu (stinky tofu), charakteristické stánkové jídlo na Tchajwanu. To mě moc nenadchlo, ale snědla sem to, jsem ráda, že jsem to vyzkoušela. Na závěr jsme si dali ledový dezert. Na tento výlet se mi zprvu nechtělo. Ve Wulai jsme byli několikrát, dobře, je tam krásná příroda, ale jízda lanovkou kdesi vysoko nad 80 metrovým vodopádem nad řekou Nanshi mě vůbec nelákala. Ondra na mne šel chytře, ví, že miluju jezírka a lodičky a jedno takové překrásné mi vygooglil, s tím, že je právě nad vodopádem ve Wulai. Neodolala jsem. Počasí bylo super snesitelné, pod mrakem, možná to bylo i tím, že jsme byli vysoko v horách a navíc jsme vyjeli až odpoledne. A samotný resort stojí za návštěvu, doporučujeme! V okolí chrámu Longshan na stejnojmenné zastávce metra najdete kromě nádherného chrámu několik nočních trhů a také tuto fontánu hned v parku u metra, kde jsme viděli patnáctiminutovou fontánovou show. Park bohužel trochu připomíná pražský park kolem Hlavního nádraží, zde zaručeně najdete bezdomovce. Tento trh jsme objevili asi v květnu nebo v červnu a od té doby sem chodíme každý víkend ráno pro týdenní dávku čerstvého ovoce. Kromě ovoce, se zde dá koupit maso, ryby, mořské plody, zelenina, knedlíky, pečivo, koření nebo sladkosti. Také zde koupíte oblečení, nábytek, potřeby do domácnosti, dekorace, obrazy, nebo vás tady za 100 dolarů ostříhají. Trh leží u řeky Xindian a prostor pod nedalekým mostem je využíván k tanečním kurzům a hraní badmintonu. Opodál se v parku cvičí taiči a malé děti trénují fotbal. Takhle to tu venku žije každé sobotní ráno. Musím se přiznat, že moje svatební šaty byly subjektivně pohodlnější i krásnější - krémově bílá s krajkou a korálky mi přišla poněkud romantičtější, navíc to byla láska na první pohled a obléknutí. Jiný kraj, jiný mrav. Přestože se móda bílých svatebních šatů na Dálný východ také dostala a často v zahradách TaiDa potkávám profesionální fotografy a modelky navlečené do bílých šlehaček evropského střihu, tradice velí jiný oděv. Ač neméně propracovaný, tradiční svatební šaty zdobí jedna krajková výšivka vedle druhé, nehledejte ale nic, co by obepínalo pas, zvýrazňovalo vnady nevěsty nebo nedejbože odhalovalo ruce nebo ramena. Tradiční svatební šaty jsou velmi cudné pytlovitého střihu zahalující tělo od hlavy k patě. Na hlavu pak patří dekorativní koruna vážící asi půl kila. A barva pro svatebčany - jedině červená. Červená je symbolem štěstí, radosti, bohatství, úspěchu, zdraví... Zatímco barva bílá je v tradiční kultuře vyhrazená pro neštastné události jako je pohřeb. Bílá je zde smuteční barva, ne černá jako u nás. Oděv ženicha si s oděvem nevěsty v ničem nezadá. Je stejně zdobný a propracovaný, ani zde nechybí bohatě zdobená koruna. |